Příběhy

Místo pro veselé i smutné příběhy kokříků   Jak Kery našla nový-starý domov Kery, sedmiletá anglická kokršpanělka s PP (celým jménem KALAMITY JANE MARCATO) se do útulku dostala 1. listopadu 2002. Bohužel pro většinu lidí je sedmiletý pes prostě starý, a tak Kery marně čekala na nový domov.  Ono mezi námi, Kerča zrovna nebyla vzorně vychovaná psí dáma. Měla své vrtochy, byla občas mrzutá a svou nelibost uměla dávat všem dosti najevo. Přesto jsem si na ní nemohla stěžovat. Obě jsme si k sobě našly cestu, vzájemným respektem jsme spolu vycházely. Přestože Kerča protestovala, neodpustila jsem pravidelné česání a zastřihávání pacek (k její velké nelibosti). Ona si zase neodpustila své „brumlání pod vousy“ aby mi dala najevo, že to co dělám se jí ani trochu nezamlouvá. Moc dobře však věděla, že mám v kapse míček nebo dobroty. Za házení tenisákem byla ochotná udělat cokoliv, dokonce i vydržet česání. Spolu s ní se do útulku dostal i (pravděpodobně její syn) Rek. Ani on nebyl žádný svatoušek. Jenže mladý pes má tu výhodu, že lidé mu dají šanci, pokusí se ho napravit nebo nakonec přijmou jeho styl života. U starších psů už jsou lidé opatrnější, myslí si, že starého psa novým kouskům nenaučí, ale oni jim často nenaučí ani mladého psa. Takže mezitím, co Kery stále čekala na svou šanci, Rek už jí dávno měl. Ale co s Kery? O Kery nikdo zájem nejevil, neodrazovalo je tolik stáří nebo povaha, prostě se na ní nikdo neptal. Vzali jsme ji tedy sebou do Litoměřic na Mezinárodní výstavu psů (kde každoročně hledáme našim svěřencům nové pány) s nadějí, že se někomu zalíbí. Když jsme přijeli na místo, dostala jsem nápad, podívat se po její chovatelce a pozeptat se jestli třeba neví o někom,kdo by měl zájem o starší fenu. Vyhledala jsem tedy výstavní kruh kokršpanělů a přemýšlela,co dál. No ono se lehce řekne, ale shánějte někoho, koho jste v životě neviděli. Naštěstí se s námi dala do řeči jedna paní vystavovatelka, kterou zaujal Kerynky sestřih, vzhledem k jejímu odporu k česání byla zcela dohola (od té doby takovému střihu říkáme v útulku alá Kery), a ta nám také přivedla její chovatelku p.Růžičkovou. Shledání to bylo opravdu nečekané. Paní Růžičková se však zachovala jako správná a svědomitá chovatelka,neboť neváhala ihned rozšířit svou sedmičlennou smečku o nechtěnou fenku ze svého chovu. A tak putovala Kery zpátky tam, kde se před sedmi lety narodila. Napadne vás,že je to samozřejmost? Že to ani jinak dopadnout nemohlo? Opak je pravdou. Od roku 1996 co náš útulek funguje jím prošlo značné množství psů s PP o které majitelé již nestáli. Nejednou jsme bez úspěchu kontaktovali chovatele. Paní Růžičková je jediná, která si ,,svého“ psa vzala zpět. (pozn. autora: od roku 2002 se situace trochu změnila a o své psy projevili zájem ještě 2 chovatelé, jedni si chtěli vzít zpět starou hasku a druzí Soft Coated White teriérku, obě feny se však vrátily k původním majitelům) Eva Treschelová, útulek Ústí nad Labem